(4.10. 2015)

Minule jsme zakončili poznatkem, že manželství nevydrží, pokud ho lidé nevnímají a předem nehledají jako povolání od Boha. Dnešní evangelium i první čtení nabízí ještě 1) prohloubit úvahy o nerozlučitelnosti vztahu mezi mužem a ženou, kteří si sebe navzájem navždy vyvolí a 2) nabídnout i praktické postřehy zkušených kněží nebo manželů.

1) Je opravdu církev tvrdá k lidem rozvedeným a znovu sezdaným? Jeden kněz v rakouské diecézi měl na kostele transparent se slovy „U mě může k přijímání každý“. Ve Vídni se rozvádí dokonce více než 60% párů. Kardinál Schönborn však dal pokyny, které vedle milosrdného pohledu trvají na Kristově pravdě. Ježíš, který řekl „Kdo je bez hříchu, hoď první kamenem“ – a proto nikdo nemá právo druhé soudit – řekl také „Jdi, a od nynějška už nehřeš“.

Kdo církvi vytýká tvrdost, měl by napřed sám projevit milosrdenství k těm, kdo jsou prvními obětmi rozvodů, k dětem. Potom také k těm, kdo už po rozvodu, který nezavinili, nenajdou dalšího partnera. Tak je vlastně   pevný postoj církve následováním Ježíšova příkladu být na straně těch posledních, obětí. Nepřipustit rozvod manželství znamená chránit děti a předcházet samotě opuštěné strany. Zároveň ovšem musíme v církvi nabídnou doprovázení manželů po svatbě a povzbuzovat i oceňovat ty, kteří mají dobrou vůli své manželství zachránit.

V médiích je církev často obviňována z údajné tvrdosti vůči ztroskotaným manželstvím, ale nikdo se tam nezastává skutečných obětí rozvodů. Nikdo nedocení věrné manžele a stabilní rodiny. Kardinál Schönborn uzavírá, že milosrdenství se nemůže projevit bez pravdy. Ve lži nebude účinné: „Pokud člověk stále obviňuje ostatní, Ježíšovo milosrdenství na něj nemá vliv.“

2) Jak tedy a na čem (nebo na kom) věrný vztah vystavět? K potřebě modlit se za budoucího partnera a k ochotě svěřit se Bohu a nemít jen své plány – jak jsme zakončili minule – přidejme další doporučení.

Jeden kněz radí snoubencům, aby si zavzpomínali, kolik znají párů, o nichž by mohli říci, že právě takové manželství by chtěli. Nejde jen o to, mít před sebou vzor, konkrétní živý příklad. Po svatbě, až přijdou neshody a krize, budou moci mladí manželé právě za těmito lidmi přijít a hledat u nich radu či pomoc. Je dobré mít pár tipů už před svatbou.

I civilním manželství by mnozí dokázali říci svému protějšku: „Chci tě mít rád víc, než tvoji rodiče.“ Už to je hodně. Ale v křesťanském manželství jde o víc. Proto síla jen lidské lásky nestačí. A když jinému knězi dva mladí odpoví na otázku, proč svatba v kostele, že „to tak lépe drží“, on je odbude: „Nedrží samo od sebe nic, ani kdybyste se brali na Velehradě, v katedrále nebo ve Vatikánu. Bez společné modlitby a přijímání svátostí nemůžete spoléhat na Boha. Pokud pohrdnete dary, které on na cestu společným životem nabízí – pokud svatá zpověď před svatbou bude nadlouho poslední atd., není vaše touha uzavřít manželství před Ním dotažená.“

Jiný kněz radí na otázku, jak poznat tu pravou, toho pravého? Představ si, že jednou budeš mít děti. Bude moci být ten/ta, s kým chodíš, jejich otcem či matkou? Dokud si to tak nedokážeš pravdivě představit, nežijte spolu a nedělejte ukvapené kroky.

Na to navazuje rada pracovnice Centra pro rodinu, maminky pěti dětí. Vztah na zkoušku je totiž jen zdánlivě na straně manželství, ve skutečnosti je jeho skrytým nepřítelem. Druhého si totiž nelze vyzkoušet, leda za cenu jeho snížení na předmět. Chtít dopředu poznat, jak nám to bude ladit po této stránce, znamená upřít si navzájem bezpodmínečnou lásku a okleštit tak svůj budoucí slib. Rychlá a snadná dostupnost sexuality vztah otevírá možnosti rozvodu. Vztah na zkoušku je půjčka, která se po svatbě někdy krutě splácí.