Chceme se podívat, jak z pohledu milosrdenství vyznívá zpráva z biskupské synody o rodině. Jak jsme si říkali, u Ježíše je milosrdenství vždy spojeno s pravdou. Proto se nezměnilo učení o nerozlučitelnosti manželství, ale jsme vybízeni k milosrdnému přístupu k těm, kterým se nevydařilo, rozpadlo. Každý musí mít možnost vnímat církev jako matku. Nikdo z ní nesmí být vyhoštěn odsuzujícími pohledy druhých. O rozvedených a znovu sezdaných se píše: "Nejen se nesmí cítit jako exkomunikovaní, avšak musí jim být umožněno žít a zrát jako živé údy církve, kterou vnímají jako matku, jež je vždy přijímá, s láskou se jich ujímá a povzbuzuje je na cestě evangelia". V jedné blízké vesnici se bohužel stalo, že někdo raději přestal chodit do kostela, kde se necítil být přijat jako člověk, s možností udělat v životě chybu. Takovým lidem máme naopak nabídnout lidský přístup, doprovázení a pomoc při rozlišování jejich situace.

Zůstává také platné, že soužití osob stejného pohlaví nemůže být kladeno na roveň manželství muže a ženy. A že bohaté země by neměly za pomoc chudým zemím požadovat přijetí opačných zákonů: aby přiznaly těmto svazkům stejnou důstojnost a podporu jako manželství. Zároveň ale každý člověk, nezávisle na své orientaci, má být respektován ve své důstojnosti a přijat s úctou a péčí, jež "se vyhne jakékoliv známce nespravedlivé diskriminace". Rodinám, v nichž žijí lidé s homosexuální orientací, má být věnována zvláštní pastorační péče.  (V některých diecézích je již určen kněz, který se o ně stará.)

Na slavnost Všech svatých není úplně od věci dotknout se těchto témat: stále častěji jsou prohlášeni za svaté právě manželské páry, naposled právě nedávno rodiče sv. Terezky, Louis a Zelie Martinovi. Vždyť jedním z cílů manželství je pomáhat si vzájemně na cestě k Bohu. Je rozdíl říci svému protějšku „Potřebuji tě, a proto tě miluji“ nebo „Miluji tě, a proto tě potřebuji“. Možná je mnohdy příprava na manželství nedostatečná ze strany kněží a rodinných center. Ale možná také mnohdy chybí to, co měli snoubenci dostat už jako děti ve své rodině. Na rodinném životě závisí, jak se bude dařit lásce v celosvětovém měřítku: jak bude žita a uskutečněna, jaké míry lidství mladí dosáhnou. A svatost není nic než lidství podle Krista, láska v čisté, nezištné podobě.