Útržky z farní kroniky

Když si prohlížíme kostel nebo jeho okolí, napadá nás: Odkdy tady máme to či ono?
Ve farní kronice najdeme cenné údaje.

Zatímco datum vysvěcení kostele je vyraženo na portále (1787), lípy před kostelem takto označené nejsou. Nemusíme však provádět vrt do kmene, z kroniky vyčteme, že byly zasazeny za P. Aloise Fatzalky, tedy mezi léty 1840 a 1844.

Nikdo už také nepamatuje různé podoby lhotské fary. Z kroniky můžeme vyčíst, že původní nevyhovující fara s kaplánkou a čeledníkem byla za P. Františka Pavlíčka (1894-1899) restaurována. Roku 1896 pokrylo střechu 22 000 nových šindelů, na povolení od náboženského fondu se pro havarijní stav čekat nemohlo. Ze studny se také až do roku 1897 vytahovala voda pomocí kola; teprve onoho roku byla v Hranicích zakoupena železná pumpa. Studna se potom čištěním (300 džberů bahna a štěrku) během dvou dní a noci (!) roku 1904 prohloubila o 3 m na 17 m (později píše P. Olšina o hloubce 20m).

Nová fara se staví roku 1911. Předchozí rekonstrukce nepomohla k žádoucímu odvlhčení, neboť zdi byly z měkkého pískovce. Proto P. Ignát Kremel na radu poslance Mons. Antonína Stojana žádá již roku 1907 o pomoc matici náboženskou. Nová farní budova je kolaudována v červnu 1912. Roku 1914 je okolí kostela, dosud ve vlastnictví obce, odstoupeno kostelu.

Sochy a obrazy v kostele také mají své dějiny. Kronika ukazuje fotografii starého oltáře z roku 1926, kvůli němuž se dokonce farář soudil z firmou Studeník z Krásna (Valašské Meziříčí). Firma údajně požadovala o 5 000 Kč více, než bylo smluveno. Z původního inventáře však „nezůstalo v kostele téměř nic“, jak se přiznává P. Olšina, iniciátor významných změn. Nový oltář, kazatelnu a dvě zpovědnice získal roku 1961. Pocházejí z kostela sv. Jindřicha v Karviné. Ten byl z bezpečnostních důvodů nepřístupný od roku 1955, vyklízen byl postupně v letech 1957-1959 a zdemolován byl v roce 1961. Mobiliář byl prozatímně umístěn v tehdy zrušeném poutním kostele Maria Hilf u Zlatých hor, odkud ho nechal P. Olšina přivézt. - Již v letech 1958-1959 pořídil P. Olšina od mistra Rudolfa Paulíka osm velkých biblických obrazů. Veden výzvou Matky Boží k pokání, zvolil čtyři kající postavy: kající Petr, Marie Magdaléna, kající David a marnotratný syn. Základ pokání je ve velikonočních událostech. Proto pokračují motivy Getseman a Dolorosy. Nejblíže kněžišti jsou potom výjevy Vánoc a Velikonoc – Jesličky a Poslední večeře. (Roku 2014 se konala posmrtná výstava mistrových děl a na jeho plátna u nás se zavítala podívat delegace z Blažovic.)

Socha sv. Štěpána Uherského byla pořízena v Charitě – Chrámové službě v Červeném Kostelci na pouť roku 1963 za 8 200 Kč. Původně měl karvinský oltář uprostřed obraz Božského srdce. Také místo bočních soch sv. Cyrila a Metoděje byly obrazy – Panny Marie a Josefa (dnes na faře). Původní křížová cesta byla zavěšena na pilířích kostela. Nahradila ji roku 1961 jiná, zapůjčená apoštolskou administraturou v Českém Těšíně, pocházející z Maria Hilf. Obrazy již nebyly rozmístěny na pilířích, ale na stěnách kostela. Podle původní smlouvy měla být křížová cesta vrácena, což však vzhledem k modernizaci poutní kostela Maria Hilf po roce 1989 nadávalo smysl. Po nutném restaurování byla křížová cesta instalována v nových dubových rámech na stěny kostela začátkem října 2018.

Farní senioři možná pamatují, že:

… šindelová střecha kostela byla nahrazena krytinou z azbest-cementové břidlice v roce 1940
… svítit elektrikou se začalo 15.4. 1948
… rozhlas byl v kostele zaveden roku 1951
… za otce Olšiny byl znovu vysázen sad o 90 jabloních a hrušních v 6 řadách (1955)
… vodovod do farní kuchyně byl zaveden na podzim roku 1956