k síti Když už on-line, podívám se na:

Promluva nebo komentář - 18. neděle v mezidobí - Eucharistie – dílo Boží nebo lidské?

 Otázky – Proč je mše vždy stejná? Nemohla by být silnějším zážitkem?

O velké obtíži, že se totiž lidé míjejí s Božím darem, svědčí odpověď jednoho biřmovaného biskupovi. Ten se ho při obřadu ptal, zda teď bude chodit každou neděli do kostela. Chlapec odpověděl protiotázkou: Vy byste chodil každý týden na stejný film? Můžeme se zamyslet dvěma směry.

1) Kdyby se kněz snažil o jakousi show, strhával by pozornost jen na sebe. Lidé by se možná bavili, ale mše už by nebyla Božím darem. Byla by lidským výkonem, v naší (kněžské) režii. Navíc by se klerikalizovala: takové představení kněze-baviče by neumožnilo, aby byla – jak skutečně je – slavením ze strany celého společenství, společně přinášenou eucharistií.

2) Smysly nás klamou. Ježíše nevidíme, neslyšíme jeho hlas, není ani nijak jinak patrný. A přece jsme kolem oltáře kvůli němu. On je uprostřed těch, kdo se setkali v jeho jménu, kdo přijali jeho pozvání. Měli bychom pocítit jeho Ducha. Něco krásného, povznášejícího. Mají výhodu malé sbory třeba letničních církví, kde se to zdá být takřka hmatatelné. Musí být však větší farní společenství vždy neosobní? Nezáleží opravdu na lidech, nakoli přijali Ježíšovo nové přikázání a nakolik se zajímají o druhé, kteří společně s nimi věří? Jako gymnazista jsem navštívil v Olomouci stanovou evangelizaci Apoštolské církve, v Meziříčí pak jejich nedělní shromáždění. Měl jsem ten zážitek. Hudba, živé slovo, sdílení bratří a sester v Kristu. Pochopil jsem ale dvě věci. Že to stejné může a (časem snad) musí být i při naší bohoslužbě, jinak je něco špatně. Ale také, že mé setkání s Ježíšem je hlouběji, že je nezávislé na tom, kdo zrovna hraje a zpívá, kdo a jak káže, jestli mi někdo při gestu pokoje je příjemný nebo nepříjemný. Jako nepozorujeme růst stromu, tak i Boží síla v nás pracuje bez ohledu na okamžité zážitky, zda ji cítíme a v euforii prožíváme.

Chybí pevná víra, že eucharistie je Boží dar. Kristus ve svém Těle a Krvi je tou perlou z evangelia minulé neděle. Jen jsme ji mnohdy ještě neobjevili, neodkryli její tajemství. Bůh jako úžasný dárce je ukázán v hostině, na niž zve ústy Izaiášovými: Pojďte, zásobte se a jezte... Poslouchejte, a naplní vás nový život. A zdůrazňuje: kupujte bez stříbra a zdarma. Protože takový je Bůh – chce dát, obdarovat, nabízet... Jeho darem přece je: že vy kdo žijete v manželství, jste se našli; že jsem – naprosto nezaslouženě – knězem; že žijeme spokojeně a zajištěni... že vůbec jsme na světě, že nás povolal k životu...

Nově nám potom zazní i Ježíšovo slovo z evangelia, a to vzhledem k hledajícím, těm, kdo se přijdou jen podívat, sondují, jaké to v kostele je – a často zklamaní odcházejí. Potom nám platí: Není třeba, aby odcházeli... Vy jim dejte jíst! Vy jim ukažte radost z evangelia... Pokud si jich nikdo nepovšimne, nikdo se nezeptá s upřímným zájmem, nikdo je nepozve na další události v životě farní rodiny... vytratí se. A přitom – Není třeba, aby odcházeli!

Drazí bratři a sestry,
s radostí dnes děkujeme Bohu za možnost se po dlouhé době izolace znovu sejít
ve společenství ke slavení liturgie. Slavíme veliké tajemství naší víry, slavíme Nejsvětější
Trojici. V Ježíši Kristu nám Bůh dal poznat, že on, který je láska, žije ve společenství,
ve společenství lásky. Kde je láska, tam musí být milující i milovaný. Kde je dokonalá
láska, je dokonalé darování se i přijetí. Můžeme říci, že Otec je ten, který se cele daruje
Synovi. Syn je prázdný od sebe a je plně pro Otce, kterého bezvýhradně přijímá. Jejich
vztah, láska mezi nimi, je Duch Svatý. Toto tajemství víry je nejen charakteristickým
znakem křesťanské víry, ale i křesťanského života.
 
Před týdnem jsme oslavili Seslání Ducha Svatého. Prvotní církev začala žít, když při-
jala Ducha Svatého, když on začal v učednících působit – milovat. Církev – tajemné tělo
 
Kristovo – to je Kristus sám přítomný ve světě. Když se věřící shromažďují v Ježíšově
jménu, je církev vidět, jde o zjevování Boha světu. Lidé kolem nás mají možnost vidět
ve shromáždění věřících znamení Kristovy přítomnosti, ba pokud přijdou mezi nás, mají
 
možnost setkat se s Kristem uprostřed nás. Omezení minulých týdnů nás díky korona-
viru zahnalo do izolace. Děkuji všem, kteří zprostředkovali spojení věřících k modlitbě
 
a mši svaté aspoň prostřednictvím moderních technologií, i těm, kteří konali pobožnos-
ti v rodinách. Nyní však, když je to možné, je třeba se vrátit do kostelů. Jak řekl pa-
pež František, to byla církev, která se ocitla ve složité situaci, kterou Pán dopouští, ale
 
ideálem církve je svátostné společenství lidí, a to stálé. Kéž nás Pán naučí důvěrnosti,
niternému přátelství s ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím.
Padají omezení počtu účastníků na bohoslužbách. Ukažme, prosím, že naše touha
po účasti na mši svaté byla pravdivá a využijme každé příležitosti „být u toho“, když
 
se církev schází ke slavení svaté liturgie i ve všední dny. Nepřestaňme však se společ-
nou modlitbou v rodinách. Nyní je před námi úkol přivést i ty, které ještě ovládá strach,
 
nebo pohodlí, zpět do společenství k hlubšímu prožívání mše svaté v kostele. Děkuji
všem, kteří se v tom budou osobně angažovat trpělivým zvaním a vytvářením živých
společenství víry, kde bude možné zakoušet radostnou přítomnost Ježíše uprostřed nás.
Děkuji každému z vás, že se zapojíte.
 
ACO 2020/05 Příloha č. 1
strana 2
 
Upřímně děkuji všem, kteří v době uplynulé zkoušky nechali v sobě milovat Ducha
 
Svatého a zapojili se do služby lásky nemocným a ohroženým jak zdravotní a ošetřo-
vatelskou péčí, tak zajišťováním nákupů a dalších služeb či zapojením se do mnohých
 
programů, které pomáhaly překonat samotu opuštěných, či nabídli pomoc rodinám
s dětmi, třeba s jejich výukou. Nezapomeňme na to, co jsme se v době zkoušky naučili,
a pokračujme v aktivním budování dobrých vztahů a ve službě lásky.
Dnes po mši svaté mimořádně vystavíme Nejsvětější svátost a vděčně zazpíváme:
Bože, chválíme tebe. Přidáme přiloženou děkovnou modlitbu.
Kéž Duch Svatý, který dal život církvi, když naplnil srdce věřících a začal v nich
 
milovat, nyní podobným způsobem obnoví církev v našich farnostech i v našich rodi-
nách, aby byly věrnými obrazy společenství dokonalé lásky Nejsvětější Trojice. Děkuji
 
všem, kteří nechávají Ducha Svatého v sobě milovat konkrétními dobrými skutky a tak
potřebným odpouštěním, kteří se z lásky darují druhým a z lásky přijímají druhé takové,
jací jsou. Děkuji všem, kteří tak osobně přispějí k obnově svých rodin i svých farností.
K tomu všem ze srdce žehná
 
arcibiskup Jan