Když už on-line, podívám se na:

Promluva nebo komentář - 2. neděle v mezidobí

Jednomu chlapci, kterému říkaly ženy ve farnosti, že půjde do semináře, radil kněz: Nechoď tam jen proto, že druzí z tebe mají takový dojem. Musíš leda sám mít zkušenost s božím dotekem, že tě Bůh volá. Bylo by totiž ztrátou času připravovat se na něco, k čemu člověk není povolán, co by stejně nakonec neuskutečnil. Ve SZ Samuel vnímá boží hlas, ale ještě neví, kdo promlouvá. Eli, byť měl také své nedostatky, ho však přesto zasvětí: Jdi spát, bude-li volat znovu, řekni: Mluv Hospodine, tvůj služebník poslouchá. A ze Samuela se stane po izraelských soudcích, jejichž éra skončila, první velký boží prorok. Měl osobní zkušenost s Hospodinem. Odpovídal na boží dotek.

Podobně první apoštolové v evangeliu, Ondřej a Jan: viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. Napřed zůstali den, ale nakonec napořád. Udělali s Pánem živou zkušenost, nechali se jím oslovit, uchvátit. Tento osobní vztah s Bohem je i klíč k pochopení obtížného problému, který řeší v dopise do Korintu Pavel. Teprve kdo zná důvěrně Pána a čerpá od něho – nechává se milovat Boží láskou – umí žít šesté přikázání. Neubližuje flirtováním, nezneužívá své tělo, není otrokem žádostivosti. Jsou to totiž náhražky, od nichž (marně) čekají naplnění lidé, kteří nepoznali Boha-Lásku. Bohužel však v rodinách ani ve farnostech neukazujeme dostatečně krásu čistých vztahů a trpělivého čekání při hledání povolání či přípravě na manželství. A přitom možnosti jsou. Kromě časopisů IN a Milujte se! například také:

Projekt Up2Me (česky: Je to na mně) pro děti a mladé, který už dva roky existuje i u nás. Ve třech věkových kategoriích mohou větší děti (od 9 let) a dospívající (po 17 let) pochopit vztahy, city a lidskou sexualitu v širokém záběru. Při společném setkávání se vytvoří parta, skupinu vždy musí vést manželský pár, aby mladí naslouchali jejich zkušenosti a tak se mohli sami otevřít a sdílet. Cíl: lidská sexualita není jen pohlavnost, ale také hodnoty, volby, chování, motivace, vztahy!

Teologie těla, kterou „věnoval“ mladým a celému světu sv. Jan Pavel II. Vychází z toho, že čistá láska je přímo evangeliem, radostnou zvěstí. Čekat až na toho pravého či na tu pravou (a tedy nerozplýtvat své tělo experimentováním ve vztazích na zkoušku) není ani okrádání se ani zpátečnictví. Naopak: je dobrodružství hledání toho jediného protějšku, s kterým mám vytvořit trvalý vztah (a – dáli Pán – také krásnou rodinu). Bez kázně v lásce bych ale riskoval, že se mineme, že život bude jen více méně náhodná hra s více následnými partnery, napřed „spoluhráči“, dokud se z nich nestanou „protihráči“. Tělo ale není „na hraní“. Má snubní rozměr, je nebo aspoň se může stát neodvolatelným darem. V tom je krása lásky: schopnost těla „zavázat se“ a „zavázat si“ a tak vytvořit vztah definitivní, a proto věčný.

 

Námahu a oběť v prožívání čistých vztahů nechápe svět. Zdá se mu zbytečná a nevidí jejich smysl. Ale pokud přijmeme Boha-Lásku, šesté přikázání není oběť, ale příprava na darování se. Jsme naladěni žít Boží dar i v čistém vztahu a oslavit Pána svým tělem, jak chtěl sv. Pavel.

Drazí bratři a sestry,
s radostí dnes děkujeme Bohu za možnost se po dlouhé době izolace znovu sejít
ve společenství ke slavení liturgie. Slavíme veliké tajemství naší víry, slavíme Nejsvětější
Trojici. V Ježíši Kristu nám Bůh dal poznat, že on, který je láska, žije ve společenství,
ve společenství lásky. Kde je láska, tam musí být milující i milovaný. Kde je dokonalá
láska, je dokonalé darování se i přijetí. Můžeme říci, že Otec je ten, který se cele daruje
Synovi. Syn je prázdný od sebe a je plně pro Otce, kterého bezvýhradně přijímá. Jejich
vztah, láska mezi nimi, je Duch Svatý. Toto tajemství víry je nejen charakteristickým
znakem křesťanské víry, ale i křesťanského života.
 
Před týdnem jsme oslavili Seslání Ducha Svatého. Prvotní církev začala žít, když při-
jala Ducha Svatého, když on začal v učednících působit – milovat. Církev – tajemné tělo
 
Kristovo – to je Kristus sám přítomný ve světě. Když se věřící shromažďují v Ježíšově
jménu, je církev vidět, jde o zjevování Boha světu. Lidé kolem nás mají možnost vidět
ve shromáždění věřících znamení Kristovy přítomnosti, ba pokud přijdou mezi nás, mají
 
možnost setkat se s Kristem uprostřed nás. Omezení minulých týdnů nás díky korona-
viru zahnalo do izolace. Děkuji všem, kteří zprostředkovali spojení věřících k modlitbě
 
a mši svaté aspoň prostřednictvím moderních technologií, i těm, kteří konali pobožnos-
ti v rodinách. Nyní však, když je to možné, je třeba se vrátit do kostelů. Jak řekl pa-
pež František, to byla církev, která se ocitla ve složité situaci, kterou Pán dopouští, ale
 
ideálem církve je svátostné společenství lidí, a to stálé. Kéž nás Pán naučí důvěrnosti,
niternému přátelství s ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím.
Padají omezení počtu účastníků na bohoslužbách. Ukažme, prosím, že naše touha
po účasti na mši svaté byla pravdivá a využijme každé příležitosti „být u toho“, když
 
se církev schází ke slavení svaté liturgie i ve všední dny. Nepřestaňme však se společ-
nou modlitbou v rodinách. Nyní je před námi úkol přivést i ty, které ještě ovládá strach,
 
nebo pohodlí, zpět do společenství k hlubšímu prožívání mše svaté v kostele. Děkuji
všem, kteří se v tom budou osobně angažovat trpělivým zvaním a vytvářením živých
společenství víry, kde bude možné zakoušet radostnou přítomnost Ježíše uprostřed nás.
Děkuji každému z vás, že se zapojíte.
 
ACO 2020/05 Příloha č. 1
strana 2
 
Upřímně děkuji všem, kteří v době uplynulé zkoušky nechali v sobě milovat Ducha
 
Svatého a zapojili se do služby lásky nemocným a ohroženým jak zdravotní a ošetřo-
vatelskou péčí, tak zajišťováním nákupů a dalších služeb či zapojením se do mnohých
 
programů, které pomáhaly překonat samotu opuštěných, či nabídli pomoc rodinám
s dětmi, třeba s jejich výukou. Nezapomeňme na to, co jsme se v době zkoušky naučili,
a pokračujme v aktivním budování dobrých vztahů a ve službě lásky.
Dnes po mši svaté mimořádně vystavíme Nejsvětější svátost a vděčně zazpíváme:
Bože, chválíme tebe. Přidáme přiloženou děkovnou modlitbu.
Kéž Duch Svatý, který dal život církvi, když naplnil srdce věřících a začal v nich
 
milovat, nyní podobným způsobem obnoví církev v našich farnostech i v našich rodi-
nách, aby byly věrnými obrazy společenství dokonalé lásky Nejsvětější Trojice. Děkuji
 
všem, kteří nechávají Ducha Svatého v sobě milovat konkrétními dobrými skutky a tak
potřebným odpouštěním, kteří se z lásky darují druhým a z lásky přijímají druhé takové,
jací jsou. Děkuji všem, kteří tak osobně přispějí k obnově svých rodin i svých farností.
K tomu všem ze srdce žehná
 
arcibiskup Jan