Když už on-line, podívám se na:

Promluva nebo komentář - 7. neděle velikonoční A

  1. Lidé i celé národy různě prožívají tuto dobu koronakrize. V Itálii při jednání církve s vládou někdo z té druhé strany navrhoval, aby se při katolických bohoslužbách eucharistie hygienicky zabalila a věřícím byla distribuována, takže by si ji mohli sami rozbalit a přijmout. Kardinál Sarah to navzal absurditou: bylo by to opravdu znesvěcení Nejsvětější svátosti. Nikdo nemá právo takto s Kristovým tělem zacházet. Když se s dětmi připravujeme právě na to, aby Ježíše brzy přijaly v Oltářní svátosti, můžeme si všichni uvědomit, co pro nás udělal a jak jeho dílo pokračuje v církvi, nejvíce zrovna ve svátostech. Lev Veliký řekl, že to, co bylo na Kristu viditelné, skrylo se ve svátostech. Jeho dobrotu v očích, když se díval na zástup, jeho žehnající a uzravující ruce, jeho zmožené tělo, když kvůli lidem hodně putoval, a nakonec zmožené a umořené velikonočními událostmi – to vše máme obsaženo v sedmi svátostech a zvláště v té nejdražší, v eucharistii. Chtěl navždy zůstat s námi a tak to i zařídil: to konejte na mou památku... A já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa...

    Ježíš řekl, že věčný život je v poznání Otce. On zjevil lidem jeho jméno. Jméno, kterým ho sám oslovoval, znělo Abba – důvěrné oslovení Otce jako blízkého, jemuž se Syn může naprosto svěřit. To jméno spadá v jedno s Láskou, Milosrdenstvím, když Otce takto představil v podobenství. Říci v modlitbě „Otče“ už znamená cítit se Bohem přijat a milován. To je vlastně víra: takto znát boha, a ne jen abstraktně, že existuje jakási nejvyšší, potažmo spravedlivá bytost. Bez takové víry je ale svět zmatený. Kardinál Sarah to ukázal i na bezradnosti ateistických států. Jaké opatření dát pro domovy důchodců? „Měli by být jejich staří obyvatelé uzavřeni ve svých pokojích, vystaveni riziku, že zemřou v zoufalství a osamění? Nebo by měli zůstat spíše v kontaktu se svými rodinami s rizikem, že zemřou na virus? Nevěděli jsme, jak odpovědět.“ Stát bez Boha mlčí, ale víra se nebojí nemocné doprovázet. Jen naděje na život věčný dává potřebnou odvahu k jednání. Milosrdný Otec, kterého Ježíš zvěstoval a jehož oslavil na zemi, nás k tomu zve.