(11.10.2015)

Četli jsme o bohatém mladém muži, na kterého Ježíš s láskou pohlédl. Chtěl mu pomoci, chtěl, aby se mu život vydařil. Chtěl jeho dobro a štěstí. A takovým musí zůstat i postoj církve k mladým lidem. Don Bosco žil pro mladé a jeho salesiáni slibují věnovat svůj život mladým. A mladí nás někdy překvapí, že nechtějí jen něco slevněného ve výprodeji, že jsou ochotni žít učité nároky, překračovat laťky, pokud cítí, že za nimi je něco víc, skutečný život. Tak chtěl i onen mladík - „Co mi ještě schází?“ Ježíš ho pozval k úplnému následování. On toho nebyl schopen kvůli majetku. Někdy jindy si řekneme o povolání k zasvěcenému životu , že při všech nárocích a laťkách (celibát, poslušnost) může a musí být krásný a radostný. Dnes ale dokončeme myšlenku z minula o vztahu na zkoušku, který je nepřítelem manželství. Týká se tedy správného pochopení sexuality ze strany mladého člověka. Mluvíme o tom proto, že se jako kněží bohužel často setkáváme s mladými lidmi, kteří řeknou: „To nám ale, otče, nikdo nikdy neřekl...“

Před dvěma týdny jsme uzavřeli, že manželství mladí neberou jako Boží plán. Když s někým začnou žít, není to pro ně ten, za koho se modlili nebo s nímž chtějí žít v Bohu i po smrti. A podobně své tělo a sami sebe nevnímají jako Boží dar. A tčástí tohoto daru je i sexualita, která je něčím tak vznešeným, že člověka zavazuje použít ji správně – ve svůj čas a ve vztahu, který uzrál k manželství. Jen tělo může vyjádřit nejvyšší sebedarování druhému. Proto je také liturgickým nástrojem ve svátosti manželství. Až jím je manželství uzavřeno. Protože má tělo takovou sílu (jako neodvolatelná pečeť), je třeba ji uplatnit jen tam, kde to myslíme vážně a navždy. Celé šesté přikázání se dá vyjádřit jednoduchými větami, které vyplývají z fungování lásky samotné:

Jen jednou to může být navždy.

Nikdy už to nebude jako před tím.

Ježíšova láska k mladým pokračuje dnes pomocí, kterou jim v této věci církev nabízí: časopis Milujte se! Společenství čistých srdcí (je též v okkazech na našich farních stránkách), Škola parnerství v Rajnochovicích. Jsou mladí, kteří to pochopili a neodešli od Ježíše. Místo majetku, který odradil mladíka z evangelia, dnes může od Ježíše mladé oddělit neochota čekat, touha být jako ostatní ve třídě – vyrovnat se jim ve všem, lest Zlého, který podsouvá, že Bůh nám něco nepřeje a závidí...

Naopak pro ty, kdo zavčas chtějí vzít přípravu na své budoucí manželství vážně a svůj vztah prožívat v čistotě, se nabízejí známé rady: vyloučit alkohol (a drogy) ze svých schůzek, nebýt spolu sami na více dní, ale dovolenou nebo víkendy prožívat v partě, ve spolču; žít vůbec pro druhé a ne sami pro sebe – nechat vztah napřed prověřit společnou službou... Modlit se spolu a vzájemně se povzbuzovat v dobrém úmyslu vytrvat do svatby. Pokud to myslí vážně, ona se nebude chovat vyzývavě a provokovat ho, on kvůli ní nebude konzumovat pornografii. Vztah nejvíce roste, když spolu právě o těchto věcech dokážou mluvit, a když společnému rozhodnutí pro cestu čistoty obětují zdánlivou výhodu mít všechno hned.

Na závěr dotáhněme původní myšlenku o manželství, které se uzavírá i pro nebe, až k sexualitě: je to síla lidského těla, jíž (Bohu) označuji to tělo, které chci, aby bylo spolu se mnou vzkříšeno. Pokud to tak je, bude mít sexualita své výhradní místo v manželství.