Štěpán Trochta - poslední rok kardinála ve vzpomínce a. Casaroliho

postavy té doby (1973-1974):

Pavel VI., papež

Agostino Casaroli, arcibiskup vyjednávající s komunistickými vládami

Ludvík Svoboda, prezident

Gustáv Husák, generální tajemník

Karel Hrůza, kápo Sekretariátu pro věci církevní

Josef Vrana, olomoucký biskup loajální k vládě

 

dějiště: Olomouc, Litoměřice, Řím, Vídeň

 

Arcibiskup Casaroli je pověřen 3.3. 1973 vysvětit v Nitře tři nové biskupy pro Slovensko. Dalšího dne potom v Olomouci světí Josefa Vranu, nakloněného kolaborantskému sdružení kněží „Pacem in terris“. Z takového biskupa se přirozeně radoval na oslavě přítomný soudruh Hrůza. Jeho radost mu však musel Casaroli překazit sdělením Svatého Otce: Pavel VI. má následujícího dne jmenovat dr. Štěpána Trochtu, biskupa litoměřického, kardinálem! Nešlo přitom o otázku, která by se měla s vládou projednávat, šlo o hotovou věc (Trochta nakonec již kardinálem byl – in pectore). Na jmenování Trochty kardinálem proto reagovali s určitou nevolí hlavní představitelé státu, prezident Svoboda i tajemník Gustáv Husák. Trochta jim své jmenování sdělil 6.3., oni vyjádřili rozladění z toho, že tento krok nebyl konzultován se státními orgány. Kardinálský purpur je však barva krve, jím poctěný má osvědčit věrnost až k jejímu prolití.

Štěpán Trochta převzal kardinálské insignie 12.4. Co však následovalo? Jeho pozice mu přitížila, takže někteří, a snad i on sám, uvažovali, zda by neměl příznivější podmínky a zda by neměl i více příležitostí sloužit církvi v emigraci, například v Římě. Kdyby tak i on sám smýšlel, už to každopádně nestihl uskutečnit. Jeho již koncentrákem a potom dalším vězněním podlomené zdraví dostalo těžký zásah rok poté, přesně 5.4. 1974. My dnes známe pravdu o návštěvě církevního tajemníka Dlabala. Tehdy však Katolické noviny (ovládané režimem) psaly o setkání pokojném, se vzájemným porozuměním, a zakončeném ke spokojenosti obou stran (12.5. 1974).

Pravdu však již věděl svobodný svět, neboť informace od nejbližších Trochtových spolupracovníků se dostaly do Vídně k otci Josefu Novotnému, který se tam staral o česky mluvící emigranty. Novotný poslal text papeži a také Kurtu Waldheimovi, generálnímu tajemníkovi OSN.

Musíme mít na paměti, že se Trochta právě vrátil z Prahy po vážnější operaci oka a měl od lékařů nařízený absolutní klid. Církevní tajemník Dlabal si však vynutil návštěvu, která trvala šest hodin. Při ní Trochtovi sprostě nadával a vyhrožoval, zejména mu předhazoval salesiánské kněze, které měl Trochta podle něj propustit ze své blízkosti. Známe už závěr děje i to, jak byl církevním hodnostářům i věřícím (a Lhocanům) omezován přístup na pohřeb. Purpurová barva tak přišla ke slovu, a Trochta to vytušil již po Dlabalově odchodu, když v domě sloužící řeholnici říká: „To snad bude moje smrt.“ Režim se snažil zprávou v Katolických novinách zastřít pravdu o jeho nekrvavém mučednictví. Josef Novotný však poskytl svědectví z litoměřického biskupství také rakouskému tisku, takže ho veřejnost za železnou oponou znala. Navíc i biskup Tomášek měl text o Trochtově úmrtí z pera kardinálova osobního sekretáře. Pravda se prosadí svou vlastní silou. Tam, kde je pohřbeno jeho srdce – v litoměřické katedrále, to hlásá nápis: In via crucis populum suum fortiter praecedebat, statečně kráčel před svým lidem cestou křížovou.

 

Stručný životopis

V naší farnosti se narodil 26.3. 1905 Štěpán Trochta. Jako mladík se dozvěděl o existenci salesiánů a po studiích v Itálii spolu s donem Ignácem Stuchlým založil roku 1927 ve Fryštáku náš první salesiánský ústav. Opět v Turíně byl 3.7. 1932 vysvěcen na kněze a slaví v našem kostele primici. Byl pověřen budováním dalších salesiánských ústavů v Ostravě a Praze – Kobylisích. Po atentátu na Heydricha prošel koncetračními tábory Terezín, Mauthausen a Dachau. Dlouho nepobyl na biskupském stolci v Litoměřicích (svěcení 28.9. 1947), neboť po nástupu komunistické totality střídá domácí věznění pobyt v různých žalářích a nucené předčasné penzionování v Radvanově. Na biskupství se mohl vrátit v roce 1968, následujícího roku byl papežem Pavlem VI. jmenován kardinálem bez zveřejěnění (in pectore). Zemřel v Litoměřicích 6.4. 1974.

MUZEUM
V rodném domě Štěpána Trochty naše farnost otevřela 3.5. 2015 jeho muzeum. Dětem Štěpánovy sestry Anežky dům patřil ještě v roce 2007, kdy ho pro farnost odkoupil (za 750 000) P. Anton Kasan, tehdejší farář v Lidečku a excurendo administrátor ve Francově Lhotě.
Začala etapa záchranných prací a rekonstrukcí. Mnoho se podařilo udělat svépomocí a za pomocí darů obou obcí a místních občanů.
Za nástupce P. Jana Surowczyka, který už sídlil na místní faře, získala farnost dotaci na vybudování muzea. Práce byla přidělena firmě Ing. Jana Trochty, která zvítězila ve výběrovém řízení. V březnu a dubnu roku 2015 připravila prostor bývalého chléva pro expozici muzea.
 
CO MŮŽETE VIDĚT?
Muzeum na 12 grafických panelech nabízí nahlédnout do života kardinála Trochty, členěného volně podle jeho biskupského hesla na oddíly Práce – oběť – láska. V zasklené vitríně jsou potom umístěna dvě solidea, biskupský znak, osobní korespondence se členy rodiny, některé jeho osobní věci, kravaty a unikátní originál Trochtova koncentráčnického čísla z Dachau. Ornát, ve kterém celebroval (v našem kostele) je spolu s většími kusy oděvů v chodbě v nové vitríně .

 

PUBLIKACE
V muzeu můžete získat obě poslední brožury Jaroslava Novosada Čtrnáct pozastavení Štěpána kard. Trochty a Síla naděje - ŠT. Starší podrobnější publikace autora Štěpán Trochta. Svědek „T“ a Štěpán Trochta. Všední den „T“ jsou k zapůjčení v naší farní knihovně. O otci kardinálovi byl také natočen životopisný film „Pavučina“ (režie P. Petr Chovanec SDB). V Praze je o něm připravován film zcela nový.
JSOU TAKÉ VYDÁNY TURISTICKÉ ZNÁMKY A MÁME DVĚ TURISTICKÁ RAZÍTKA.